Hluchý pes

Ztráta smyslu - hluchota psa

U psů postižených hluchotou v průběhu života můžeme pozorovat potíže s orientací, lekavost, která je často doprovázena vysokou agresivitou. U psa je totiž sluch vyvinut tak dokonale, že dokáže podle zvuku přesně určit vzdálenost, když se k němu například někdo přibližuje. Bez sluchu se ovšem může velmi snadno vylekat a reakce je pak velmi nepřiměřená. Hluchotou nemusí být postiženy obě uši, ale i jen jedno, což se nezdá jako zásadní, ale právě tento problém často způsobuje kolize s auty či agresi vůči ostatním psům i lidem.

Vrozená hluchota byla poprvé u psů diagnostikována v roce 1886, a to u plemene dalmatin. Od té doby proběhlo velké množství studií a pozorování, ale příčiny a mechanismy přenosu stále nejsou úplně jasné. Pravděpodobně se jedná o onemocnění polygenní, tedy závislé na dědičnosti více genů. Hluchota je spojována s bílým zbarvením srsti u psů, respektive všech zvířat. Nejedná se ale pouze o bílou barvu coby základní zbarvení psa, ale také o plemena s bílými skvrnami v srsti. V současné době je na seznamu plemen, která prokazatelně postihlo toto onemocnění, více než 80 plemen a jsou průběžně doplňována dalšími. Kromě již zmíněného dalmatina, kterého se to týká nejvíce, může být onemocnění diagnostikováno také u anglického setra a pointra, bulteriéra, border kolie, šeltie, australského ovčáka ale také rotwailera, dobrmana či rhodéského ridgebacka a dalších.

Hluchota, ačkoli je nazývána vrozenou, vzniká až v období vývinu sluchového aparátu u štěňat, tedy kolem 3. - 4. týdne věku. Je způsobena poškozením cév, které vyživují řasinky přeměňující vlnění vzduchu (=zvuk) na elektrické impulzy, které jsou nervem vedeny do mozku. Poškozením této cévnaté vrstvy dochází k zabránění přenosu zvuku do mozku a sluchový aparát je tak nefunkční. Doposud nebylo zjištěno, proč k tomuto procesu dochází. Vzhledem k faktu, že cévy jsou tvořeny stejnými základními buňkami jako melanocyty (buňky produkující pigment a způsobující zbarvení srsti a kůže), vzniká tak asociace mezi výskytem pigmentu a hluchotou. Hluchota tedy souvisí s nedostatkem pigmentu a následnou atrofií některých částí vnitřního ucha (výskyt bílé barvy kůže a srsti je následkem absence pigmentu ve tkáni).

Pes může být postižen unilaterálně či bilaterálně, tedy na jedno či obě uši. Jednostranná hluchota je bez klinického vyšetření nezjistitelná. Jedinec se velmi rychle naučí pracovat s přicházejícími zvuky a reaguje normálně - jako zdravý pes. Oboustranně hluchý pes není schopen reagovat na zvukové podněty, může být lekavý až agresivní, dezorientovaný.

Výzkumy ukazují na jasnou souvislost mezi hluchotou a třemi pigmentovými vlastnostmi, které upozorňují na extrémní výskyt bílé barvy:

• modrá barva oka
• v duhovce chybí-li barevná tapeta v jednom či obou očích
• bílé zbarvení hlavy, respektive jedinec bez výskytu barevných ploten na hlavě.

Druhy hluchoty u psů

1. Vrozená hluchota psa (kongenitální) - Vrozená neboli dědičná hluchota se může vyskytnout u všech plemen psů. Některé rasy, jako například dalmatini, akity-inu, kolie, kokršpanělé, německé dogy, boxeři, stafordi nebo angličtí bulteriéři, ale zaznamenávají vyšší čísla výskytu.
2. Konduktivní hluchota u psů - Tento druh ztráty sluchu vzniká obvykle následkem zánětu středního ucha či vnějšího zvukovodu a způsobuje znemožnění přenosu zvuku do vnitřního ucha. Kongenitální hluchota je léčitelná.
3. Senzorineurální hluchota neboli hluchota získaná věkem psa a je následkem poruch nervových drah a center v mozku. Tato hluchota přichází s věkem psa, je nevratná a často se přiřazuje k bílé barvě jedince.

Pozor na kontraindikace

Existuje celá řada léků, jako například Gentamicin, Neomycin nebo Kanamycin, které jsou velmi nebezpečné pro svou toxicitu a mohou způsobit ztrátu sluchu.Měly by být tedy nasazovány pouze krátkodobě a pod přísným dohledem veterináře.

Pozor ale i na opakované vystavování psa hlasitým zvukům (střelba), které může být také velkým ohrožením pro sluch psa a takto vzniklá hluchota může být dočasná, ale i trvalá.

Výcvik hluchého psa - Je to možné?

Pes, který je hluchý již od malička si svůj handicap vlastně ani neuvědomuje. Při správné volbě výcvikové metody (za použití gest nebo například světla) mohou hluší psi dosahovat skvělých výsledků ve výcviku a to hlavně proto, že se naučí lépe vnímat ostatními smysly a intenzivněji tak reagovat na řeč těla psovoda.

Hluchého jedince lze vychovávat, socializovat a učit stejně, jako psa bez handicapu. Avšak místo slovních povelů, použijeme gesta (rukama, ale i celým tělěm), či světelné signály (např. baterku). Všeobecně je vhodnější používání gest, jelikož svělto z baterky za slunného dne nejde vidět.

Při časté socializaci hluší psi nemají problém s ostatními zvířaty ani lidmi. Proto rozhodně neházejte flintu do žita, hluchému pejskovi se věnujte a pak Vám bude moci být stejně dobrým – ne-li lepším společníkem než pes perfektně slyšící.